Strach ze síly - 7.část

18. prosince 2016 v 21:11 | Macek |  Strach ze síly
Pohled Luka

Když jsem vyšel s nákupem z obchodu, tak jsem se cítil, tak zvláštně, jako by se mělo něco stát. Ale takový pocit mám stále. Pokrčím ramena a jdu. Pobrukuji si svoji oblíbenou písničku a nevnímám nic okolo sebe. Najednou ucítím, že mě někdo chytí za ruku a rychle mě otočí a zatáhne do boční uličky. Začnou mi téct slzy…už zase…už zase se mi něco stane. Prolétne mi hlavou jako poslední, pak je cítím palčivou bolest na zátylku a všude kolem se rozprostře černo černá tma.

Pohled Kyla
Když jsem doběhl k boční uličce, kde měl být Luke, tak tam nikdo nebyl. Ale na zemi bylo vidět krev, které nebyla skoro vidět, už byla skoro celá smíchána s deštěm. A byl tam položen papírek. "Pokud ho chceš ještě vidět, tak přines složku s informacemi o tajně přísných akcích do tunelu na Frost street. Zítra v 10:00, jinak zemře." Dočtu. To není možné, jen na chvilku si Luke odejde a hned ho někdo napadne či unese, on nemá vážně štěstí. Celý zmoklý doběhnu na stanici, všichni na mě koukají jak na blázen, který se promenáduje jen v mikině v prudkém dešti. "Vypadáš jako zmoklá myš." Konstatuje zřejmý fakt velitel Maxwell. Podívám se na sebe do zrcadla, které máme pověšené na zdi hned u vchodu. Aha…mám úplně uplácané mokré vlasy, z kterých mi ještě kape voda, oblečení je na mě připláclé a bílá mikina s modrým tričkem jsou ještě špinavá z toho, jak mě nahodilo auto. Stačilo jedno tlesknutí a voda se sama vznesla a odletěla zpět ven, kapitán jen kývnul a odešel do své kanceláře, já jsem šel hned za ním. "Tak co se stalo Kyle???" zeptá se kapitán otočený ke mně zády, začnu se rychle hrabat v kapsách. Kam jen jsem dal ten zatracený papírek??? Jestli ho nenajdu, tak je semnou amen a s Lukem taky. A konečně, jsem ho našel, počkat já si ho dával do přední kapsy??? Kdo by si tak důležitou věc dával do přední kapsy u kalhot, já jsem debil. Papírek podám kapitánovi, ten si ho přečte a položí ho na stůl. "Tak to je dost špatná situace. Ty jsi nemohl najít se svojí schopností najít???" zeptá se s povytaženým obočím. "Ne pane, nemohl. Dokázali zamaskovat všechny stopy. Já jsem jen našel místo kde ho unesli." Povím zdrceně. Kapitán pokývá hlavou, chytí se za bradu a začne usilovně přemýšlet. Po pár minutách, které mi připadaly, jako sto let se na mě kapitán otočí. "Musíme Luka najít, co nejdřív, má velmi vzácnou schopnost a pokud ji neumí používat, tak se může stát velkou zbraní hromadného ničení." Řekne, nadechne se a podívá se z okna do deště. "Pokud si je ani ty nedokázal najít se svojí schopností vody v tomhle slejváku, tak budu muset povolat někoho lepšího na stopování." Kapitán se na mě podívá. Nechce snad zavolat toho, koho si myslím. "Pane, to nemůžete myslet vážně." Vyhrknu ze sebe. "A co jiného mám asi tak dělat. Nechat to na tobě a nějakých nižších obdařených policistech. Nemohu, takže si přestaň stěžovat." Zvýší hlas kapitán. Hnedka jak to dořekl jsem, chtěl něco namítnout, ale raději jsem zavřel hubu, jeho pohled byl děsivý. "Ano pane." Řeknu a sklopím pohled k zemi. Kapitán vytáhne telefon z kapsy, vyťuká číslo a čeká. "Ahoj Jayi, jo jasně. Hele potřebuji tvoji pomoc a vlastně potřebuji pomoc i Hanny." Chvíli jen párkrát pokýval hlavou "Ano, jasně, máme tady takový problém a bez vás ho nevyřešíme. Jasně." A zavěsil, pousmál se. "Tak do pěti minut tady budou." A z toho milého úsměvu se stal šibalský, on to udělal schválně. Ví, že se já a Jay nemůžeme vystát a on ho zavolá. Najednou se ozvalo lupnutí a hned vedle mě se objevil pár. Žena s po ramena dlouhými hnědými vlasy, modrými oči a úsměvem na tváři se na mě koukala. Modrá riflová bunda jí ladila k očím, bílé tričko s nápisem "Teleport" vystihovalo její schopnost a černá sukně po kolena jí kontrastovala s jemně opálenou kůží a černé baleríny…no ty nosila furt. Muž vedle ní se už, tak hezky neusmíval. Černé vlasy po stranách vyholené na pár milimetrů a tmavě hnědé oči popisovali jeho stejně hnusnou duši. Hnědá kožená bunda a bílé tričko zázrakem nezašpiněné, rifle, které jako obvykle byly oběšeny různými řetízky a řetězy, a stále ty stejné boty. Ani jeden se moc nezměnil, za ty 4 roky, co jsme se neviděli. "Jako obvykle nic nedokážeš, že Kyle." Usměje se posměšně Jay. Hanna do něj praští loket. Ozve se jen Au a pár nadávek. "Kapitáne s čím tedy potřebujete pomoct???" otočí se Hanna na Kapitána. "Potřebujeme najít jednoho uneseného chlapce." Začnu dřív než kapitán. "Aha a jak vypadá???" zeptá se znovu. "Jmenuje se Luke Willow, sedmnáctiletý student. Červené kratší vlasy a stejně barevné oči," Kapitán mě utne uprostřed věty. "Dneska kolem 4 ho někdo unesl, jediné co máme je, kde ho unesli a papírek, co po sobě zanechali." Kapitán ukáže na papírek položený na stole, Jay ho vezme a přečte si ho. "A co mi s tím, to ho jako Smith nemůže v tom slejváku najít sám???" zeptá se uštěpačně. "Nemůžu, mají nejspíš obdařeného, který dokáže zahladit všechny stopy, jako by vymazal to, že na tam místě někdy byly." Začíná mě to štvát, je stejný jako kdysi. "Tak proč nepočkáme a nedoneseme jim falešné papíry, to je snad to nejjednodušší, co můžeme udělat." Facepalm, možná neví ni o Lukovi, ale kdyby to bylo tak jednoduchý tak, je nebudeme volat. "Ano, bylo by to jednoduché Jayi, ale mi to nemůžeme riskovat." Odpoví kapitán klidně. "Proč???" zeptá se s povytaženým obočím. "Tento chlapec je velmi nebezpečný." Hanna se trochu zarazí "My máme zachraňovat nějakého kluka, který je nebezpečný???" chápu její otázku. "Je nebezpečný ve špatných rukou." Odpovím a kouknu na Jaye a Hannu. "Co??? To nechápu." Promluví najednou Jay, já bych tak chtěl se začít smát, vždycky byl tupý. "Kdybychom to udělali a oni nato hnedka přišli, tak jsme mrtvý a všichni v okruhu jednoho kilometru, nic by po vás nezbylo, jen hromádka prachu, ani já bych nic nestihl udělat a ani ty Hanno by ses nestihla přemístit." Konstatuji ostře. Kapitán se na mě podíval a pokýval. "Kyle má pravdu, nic byste nestihli." Jay se zamračí "Tak vysvětlí mi to někdo, kurva!!!!!!!" zakřičí z plných plic a založí si ruce na prsou. Hanna na něj kouká, vlastně všichni na něj koukáme. Kapitán se nadechne. "Luke, je jediný obdařený ohnivou mocí koho jsem viděl." Oba ztichli a podívali se na kapitána. "To si děláte srandu, že jste nechali unést obdařeného ohněm." Řekl po chvíli Jay a podíval se na mě. "Já za nic nemůžu, on šel nakoupit, já ho na očích stále nemám." Řeknu na svoji obranu. Hanna se zamyslela "Počkat my nevíme celou pravdu." A podívá se na kapitána. Já se na něj taky otočím, kapitán přikývne a já s povzdechem začnu říkat všechno od začátku.

Pohled Luka

Všechno bylo zahaleno černou, a okolo bylo ticha, jako bych spal. Najednou jsem uslyšel tlumené hlasy, nešlo jim rozuměn, ale po každém slově jim bylo rozumět čím dál tím líp, ale černo nemizelo. Pokusil jsem se pohnout, ale měl jsem svázané ruce a vlastně jsem byl celý přivázaný k židli. Pokusil jsem se osvobodit, ale ani když jsem měl strach tak jsem necítil ten oheň, který mě prý chrání. Se zavázanýma očima jsem po hmatu začal zkoumat pouta. Byly z kovu a měli na sobě něco vyrytého…Aha jasně runy, které mi nedovolí používat mé schopnosti. Tak to jsem v háji. Jeden z těch hlasů utichl a kroky naznačovali, že se ke mně přibližuje. Začínám mít ještě větší strach než předtím, oni mi ublíží, nebo něco takového. "Ale, ale naše Šípková Růženka se konečně probudila." Řekl posměšně muž, jeho hlubší baryton se rozezněl místností. Další kroky se začali přibližovat, byl to klapot podpatků. Někdo mě chytil za zátylek a škubnutím mi stáhnul šátek, co jsem měl na očích. Začal jsem se rozkoukávat, všechno bylo rozmazané, je tu moc světla. Když jsem se trochu rozkoukal, tak jsem se otočil na ty dva, co stáli nějak moc blízko. Žena snědší pleť, vlasy kudrnaté barvy něco mezi lososovou a růžovou, zlatá čelenka s fialovými kameny jí pěkně kontrastovala s vlasy. Oči uhrančivě tyrkysové. Stála ruku v bok. Na sobě měla šaty, které jí byly až po kolena, celé fialové a tyrkysový korzet se zlatým lemem. Na pravé ruce levé ruce měla dlouhou fialovou rukavici a na obou měla chránič v barvě tyrkysové. Kozačky, jak jinak než tyrkysové se zlatými pruhy jí sahali kousek pod kolena. Koukala se na mě pohledem plným zhnusení a opovržení. Muž stojící za mnou popošel do mého zorného pole. Vysoký, svalnatý muž, ostré rysy, bělavá pleť. Oči žluté barvy mě probodávali a vypadalo to, že vidí všechno. Obličej lemovaný černými vlasy, které jsou chyceny tmavě červeným šátkem a bílím pramenem, zapleteným do copánku. Oblečen do bílé košile, černá kravata ledabyle uvázaná. Černý kabát spojený jen dvěma popruhy sahajícímu do půli stehen. Černé kalhoty a černé lakýrky. "Kdo jste???" Zeptám se. Nečekám, že mi odpoví. Ten muž se ušklíbne. "My jsme z G.O.D. S, znáš nás snad." Zeptá se a přiblíží svůj obličej k tomu mému. Začnu se klepat, zavrtím hlavou. Nevím, kdo jsou GODS, nikdy jsem o nich neslyšel. Žena se ušklíbne. "G.O.D.S. neboli. V překladu Cech démoního znaku," udělá pár kroků. "A my jsme …" Najednou si vzpomenu, Kyle mi o nich už říkal. Gang vrahů a obchodníků, kteří jdou za svým cílem vládnout celému světu. Už ovládli celé podsvětí. Oni jsou všude. "A vypadá to, že sis vzpomněl. Takže nemusíme vysvětlovat dál." Pousměje se ten muž, jestli si dobře vzpomínám tak se mu říká Sniper, je jedním z obdařených a má schopnost Sokolího zraku. A ta žena musí být určitě Bubble. Schopnost uzavřít člověka do bubliny bez vzduchu, nebo to použít jako štít. "A co po mě chcete???" zeptám se, i když se mi klepe hlas. "Nic moc. Jen zavoláš svému příteli a něco mu řekneš." Řekne Sniper a začne se prohrabovat v kapsách. Po chvilce vytáhne můj telefon a něco v ně začne hledat. A pak mi telefon ukáže…Kylovo číslo… "To není můj přítel." Řeknu a začnu se červenat. Bubble protočí oči a Sniper mi dá telefon k uchu. Mezi tím, co to zvoní tak mi Bubble řekne, co mu mám říct.

Pohled Kyla

Mezi tím, co se Jay rozčiluje, mi začne zvonit mobil. Vytáhnu ho a zmrznu na místě…volá mi Luke. Všichni se na mě otočí a já to zvednu. "Ano Luku???" zeptám se "Přijeď." Ozve se z mobilu, zní dost vystrašeně. "Kde jsi??? Co se stalo???" Začnu skoro křičet. Po chvilce to někdo típne. Pomalu dám mobil od ucha dolů. "Tak co ses dozvěděl???" zeptá se Hanna. "Prý ho drží v budově u parkoviště poblíž přístavu, chtějí, abychom jim přinesli složku s informacemi o vězni RK120, pokud ne, tak ho zabijí." Řeknu stručně, co jsem se dozvěděl. "Úplně změnily místo, to je podezřelé." Zavrtí hlavou Kapitán. "Ale když to nechali říct Luka samotného a pak vyhrožovali, tak bychom měli jít na to parkoviště." A konečně jsme se začali domlouvat.

Pohled Luka

Když mi vzali mobil od ucha, tak ještě začali vyhrožovat a pak to típly. Nikdo nic neříkal, ale Sniper mě odvázal ze židle a Bubble mě svázala tou svojí gumou. Sniper si mi zavázal oči a dost hrubě si mě přehodil přes rameno. A někam mě nesli. Radši jsem přestal vnímat čas a cestu, ale asi jsem to neměl dělat, protože chvilku potom mě Sniper hodil na zem. Strhnul mi šátek a Bubble mě rozvázala. Ruce mi spoutali vepředu, prý abych se mohl najíst, stejně jsem neměl chuť. Nedokázal jsem ani spát a to jsem byl unavený, ale musel být v pozoru, kdyby někdo přišel. Ale někdy to nejde a začali se mi klížit oči. Ale ani ten spánek mi není dopřán, do mojí cely vešli tři osoby zahalené do bílých doktorských plášťů a s maskami na tváři. Rychle jsem se odsunul do rohu své cely.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama