Na obtíž - 1.část

5. března 2017 v 19:15 | Macek |  Kapitolovky
"Moderní doba, všichni jsou tak patetičtí a lehkovážní, úplně zapomněli, co se skrývá ve stínu." Povídal si sám pro sebe chlapec vypadající na 18. Byl ukrytý ve stínu, kam pouliční lampa už nesvítila. Byla temná noc a skoro nikdo by neměl být venku, ale vždycky se nějaký bezstarostný člověk najde, jak jde s rukama v kapsách. Ale dneska se našemu skrytému chlapci nechtělo nic dělat a tak vylezl ze stínu a kráčel po cestě, bůh ví kam. V mírném větru mu jeho kratší černé vlasy mírně poletovaly, jeho onyxové oči byly chladné jako jeho výraz, byl nečitelný. Najednou se zastavil. Slyšel zvláštní zvuky, jako by někdo do někoho kopal a tiché vzlyky. Ušklíbne se "Půjdu se podívat na toho chudáka." Šeptne pro sebe a vydá se za těmi zvuky. Dojde až k malému parčíku, kde vidí tak čtyři kluky jak do někoho na zemi kopou a dvě holky jak sedí na houpačkách a smějí se tomu. Všechno je osvíceno trochou světla z pouličních lamp. Zakroutí hlavou a odfrkne si. Chlapec na zemi se celou dobu nehýbe, ale jako by najednou ožil, otočí hlavou a černé onyxové oči se střetnou se jantarovými chlapce na zemi plnými bolesti. Jako by ho něco koplo, vyšel ze stínu stromů. Všichni se na něj otočí a jeden z těch čtyř na něj vyjede "Co tu chceš!? Hleď si svého!!!" zakřičí, ale je mu to k ničemu, černovlásek se mu podívá do očí a probodne ho ledovým pohledem. "Vypadněte." Řekne v klidu a ušklíbne se. Dívky se rychle zvednou z houpaček a i s klukama odejdou. Černovlásek se podívá na chlapce na zemi. V bezvědomí, zbitý a od krve. Černovlásek ho opatrně vezme do náruče a odchází.


Chlapec na posteli se zavrtí a pomalu otevře oči a začne se rozkoukávat. Kde to jsem??? Projde mu první myslí. Začne se zvedat a chce si sednout, ale bolest mu to nedovolí. "Neměl by ses moc hýbat, byl jsi zraněný." Ozve se jednoho koutu pokoje. Rychle se tam podívá. Černovlasý kluk kolem 18, ledabyle opřený o zeď. "Jak se jmenuješ???" zeptá se černovlásek. Žádná odpověď, nedůvěřuje mu. Černovlásek se ani nediví, včera napaden a dneska se probudí v neznámém pokoji v cizí posteli. Černovlásek začíná být nervní "Hned!!!" křikne na chlapce, který se lekne té změny a trochu se odsune dál. "Michael." Špitne a sklopí pohled. No a teď se ho bojí, to je super. Černovlásek se otočí k odchodu a ve dveřích řekne "Pošlu ti sem někoho, kdo ti přinese nějaké jídlo a převáže ti zranění," pootočí hlavou a podívá se na něj "a oblečení." A nechá Mike samotného. Až teďka si Mike všimne, že je skoro nahý, až na spodní prádlo a obvazy na sobě nic nemá. Zrudne a rychle se zachumlá pod přikrývku. Ten černovlásek, kolik mu asi je…typuji tak 18 víc ne…proč mi asi včera pomohl, všichni si mě dobírají, že nemám rodiče a že jsem tak malý a prostě, že jsem jiný. Nikdy jsem ho neviděl, ani mě nazná, tak proč mi pomohl. Ale musel uznat, že vypadá pěkně. Po téhle myšlence zrudne ještě víc. Pochvíli se ozve cvaknutí dveří. "Přinesl jsem vám jídlo a oblečení a měl bych vám prohlédnout rány." Ozve se hlubší, ale milý mužský hlas. Mike se pomalu zvedne do sedu a podívá se na příchozího. Muž okolo 35 let, oči barvy nebeské modře, bílé vlasy svázané do culíku, na sobě Černý oblek a bílé rukavice. Na jedné ruce drží stříbrný podnos s jídlem a v druhé má nějaké tmavě modré oblečení a obvazy. Mike kývne a asi sluha k němu přistoupí. "Nejdříve se podívám na zranění." Řekne a začne Mikovi sundávat obvazy z hrudníku.

Černovlásek za sebou zavřel dveře a odkráčel. Vešel do knihovny a začal si prohlížet knihy. "Zase si hledáš něco na čtení, měl bys dělat i něco jiného." Ozve se z jednoho křesla u ohně. Černo vlásek se zatváří kysele. Jeho straší bratr, se znovu ozval. "Já šachy hrát nehodlám Charlie." A otčí se zpět k polici. "Vždyť už jsi všechno přečetl Chrisi." Konstatuje Charlie, postaví se a protáhne, už v tom křesle sedí asi celý den. "Včera v noci jsem tě viděl v hale, jak neseš nějakého kluka." Podívá se pronikavě na Chrise. "Našel jsem ho v parku jak do nějaká parta mlátí." Odpoví klidně. "Jistě najednou po tak dlouhé době, kdy jsi studený jak psí čumák, tak náš Chris pomůže nějakému klukovi, kterého ani nezná…To se ti nepodobá." Podívá se na ně ledově Charlie. Najednou se ozve hluboký smích z dalšího křesla u krbu. "Přijde ti něco vtipné Strejdo Ave?" zeptá se zprudka Chris. "Co je na tom klukovi tak zvláštního, že jsi ho sem přivedl a stále žije???" Ozve se mu přímo do ucha. Chris se ani nepohne, to je normální, že všichni používají na takové kraviny. Chris se otočí na muže za sebou. "Prostě jsem ho nechtěl zabít." Řekne už klidně a raději odejde pryč, než aby ho znovu vyslýchali.

Tak je tady nová kapitolka úplně nového příběhu. Napsala jsem ji dneska, takže nevím jak tato povídka bude dlouhá. Ale už jen kvůle sobě doufám, že to nebude tak dlouhé.

Macek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama